Popis

Ostrov Biševo je malým ostrůvkem. Jeho plocha dosahuje jen asi 5,8 km2. To však neznamená, že by k jeho poznání stačilo jen pár kroků. Z přiložené mapky vyplývá, že jeho pobřeží je velice členité a obejít ho za jeden den je prakticky nemožné. Na ostrov jezdí pravidelná lodní linka z Komiže, podle sezóny až několikrát týdně. Nejsou na něm žádné silnice a k dopravě místních obyvatel slouží pouze vlastní nohy, k dopravě materiálu do vnitrozemí pak jeden malý traktůrek. Jediné automobily jsme viděli pouze v přístavu Medzuporat a to se jednalo o několik vraků, z nichž jeden sloužil jako kurník, ostatní pak Bůh ví k čemu. Po zážitcích, které návštěvník prodělal cestou, na mnohde zaplněných silnicích, a po zážitku z průmyslového Splitu, je to obrovský kontrast. Ovšem přináší to i určité těžkosti, protože, pokud přijíždíte do Chorvatska autem, musíte jej zanechat v Komiži a dále pokračovat po vlastních, protože na Biševo jezdí jen malé motorové čluny, nehledě k tomu, že by se v přístavech jen těžko hledalo místo. Toto však není ve zdejších podmínkách spojeno s žádným nebezpečím, neboť i ostrov Vis zůstal v podstatě ušetřen některých výdobytků moderní doby, jako jsou kriminalita a krádeže vozidel, už proto, že dostat takové vozidlo z ostrova by bylo spojeno s nadmírou těžkostí a rizik. Biševo lze tedy přecházet jenom pěšky, a to buďto po jediné cestě nebo po bezpočtu stezek, jejichž systém, docela dokonalý, člověk objevuje postupně a za několik dní ho ani nemůže dobře poznat. To však patří k zajímavostem zdejšího pobytu. Co se týče obyvatelstva, jeho početnost má v posledních desetiletích trvale sestupnu tendenci, na dobu, kdy zde ještě fungovala škola, vzpomínají již jen letití pamětníci. Na ostrově se nachází několik osad. Je to Medzuporat na východní straně, první zastávka lodi. Na opačné straně ostrova je to Salbunara a Porat. Ve vnitozemí se nachází osada Polje se zbytky středověkého kláštera z 11. století a rozptýlená osada Potok. Osady jsou maličké a spoře obydlené. Počet obyvatel velmi kolísá. V zimě je to jen několik lidí, na jaře a v létě se počet zvyšuje na několik desítek, pokud ale nehovoříme o krátkodobých návštěvnících. Turistický ruch se projevuje třemi způsoby. Prvním jsou letní návštěvníci, kteří zde vlastní nějaký domek a sezónně se sem stěhují. K tomu můžeme připočíst i turisty ubytované přímo na ostrově. Těch však rozhodně není mnoho, jejich počet jde do maximálně několika desítek, a to na celé rozloze ostrova. K těmto návštěvníkům jsme se přiřadili i my. Další turistické využití ostrova jsou jednodenní návštěvy. I když se nejedná o závratná množství, jejich pobyt se v určitých lokalitách projevuje nepříznivě až rušivě. Celkem se jim lze však snadno vyhnout. Jsou to návštěvníci z Komiže, kteří dopoledne připlují, přes den vylehávají na pláži v Poratu a odpoledne opět odplují. Třetím druhem návštěv jsou návštěvy lodní. Jsou soustředěny především do okolí Modré spilje (jeskyně), ale občas zabrousí i do některých zátok, především v hlavní sezóně. Jejich vliv není až tak drastický, protože Modrá spilja je beztak přístupná pouze z moře a ze zátok brzy odplouvají. Protože větší část ostrova je naprosto opuštěná a člověk si vždy může najít spoustu zákoutí u moře, kde bývá zaručeně sám, není vliv těchto turistů tak rušivý, jako jinde. Je možné podnikat dlouhé výlety po ostrově, kdy nepotkáte živou duši. Tyto výlety nejsou až tak úplně nenáročné, protože ostrov rozhodně není rovinatý. Nejvyšší vrchol Strežbenica má 239 m nad mořem a celé pobřeží je velice členité. Rostlinstvo ostrova je různorodé. Převážnou většinu ostrova pokrývají různá křoviska suchomilných mediteránních druhů dřevin, jako např. rozmarýn, nechybějí zde však ani borové lesy, hlavně v chráněných údolích. Větší část bývalé zemědělské půdy nyní dávno leží ladem, jediné rozsáhlejší plochy zaujímají vinice. Sem tam rostou i granátovníky a fíkovníky. Nejvyšší vrchol ostrova je pokryt sporou vegetací, protože je intenzivně vysušován větry a jeho podloží je skalnaté. Větší živočichové zde nežijí, je zde několik druhů hadů, vesměs nejedovatých a trochu zmijí, které jsou plaché a jejich uštkutí nemívá drastické následky. Ani místní obyvatelé nezaznamenali v posledních letech nějaké problémy. Na Biševu je kupodivu z Visu zaveden elektrický proud a i když jsou zde časté výpadky, přece však udrží v provozu lednice a mrazáky, což je při malé možnosti zásobování velice praktické. Skutečným problémem je zde voda. Té kvalitní, pitné, je zde málo a pochází z kamenných cisteren, kde se zhromažďuje dešťová voda, která naprší převážně v zimním období. Někdy je vody až dost, ale přesto místní obyvatelé nevidí rádi její plýtvání pro užitkové účely. Další zdroj vody jsou studny poblíž pobřeží, v nich však je pouze užitková voda, vhodná k mytí apod, ale rozhodně nepitná, neboť se v podstatě jedná o mořskou vodu filtrovanou desítkami metrů podloží. Její slanost je sice výrazně nižší, něžli je u mořské vody, přesto je však chuťově výrazná. Podnebí je zde samozřejmě mediteránní, přičemž vzdálená poloha od pevniny jej činí ještě vyhraněnějším. Během našeho pobytu například ve Splitu pršelo, vrcholky Visu se halily do mraků, zatímco na Biševu bylo slunečno a teplo. Celkově lze počítat se stálým počasím, které je jen na krátkou dobu přerušované, od počátku května do konce září. Ale i v říjnu převažují teplé a slunné dni, a to již v době, kdy na chorvatském pobřeží jsou nepříznivé podmínky. V této době je zde i teplota vody vyšší. K návštěvě lze doporučit především období od května do června a potom od září do října, kdy příliv krátkodobých návštěvníků je slabý a je zde klid.